František Zíka
* 2. 12. 1869 Dobrá Voda (o. Pelhřimov)
+ 6. 12. 1931 Opava
Poslanec Revolučního národního shromáždění, předseda Slezské zemědělské rady, Jednoty českých hospodářských společenstev, správní rady Moravské agrární banky, Minervy – továrny na šicí stroje, Slezské průmyslové společnosti, Ústřední hospodářské společnosti, Zemědělské jednoty Republiky československé, Centrálního hospodářského skladiště.
Hajného syn František Zíka z Vintířova se přiženil s Kateřinou Plášilovou na původně selskou rychtářskou usedlost č. p. 1 v Dobré Vodě u Pacova. Měli spolu 4 děti, z nichž František byl prvorozený, a proto předurčený k hospodaření na otcovském gruntě. Proti vůli svých rodičů se rozhodl pro studijní dráhu i na vlastní účet. V Českých Budějovicích absolvoval rolnickou školu, potom kurzy pořádané Zemským vyšším hospodářským ústavem v Táboře a lihovarnickou školu v Praze. Posléze nastoupil na místo správce lihovaru čížkovského panství. Touha po dalším vzdělání jej přivedla na místo hospodářského správce statku Klíše u Ústí n. L., aby mohl při zaměstnání ještě vystudovat Zemský vyšší hospodářský ústav v Děčíně-Libverdě. Po jeho ukončení nastoupil místo melioráře při technické kanceláři Zemědělské rady pro Království české v Praze. V konkurzu 18. 10. 1897 u barona Karla svob. p. z Rolsbergu získal posléze místo tajemníka Ústřední hospodářské společnosti v Opavě.
Ve vypjatém nacionalistickém prostředí pochopil, že je nutné práci obrozenců vyztužit hospodářskou činností a tu právě on ve velké míře ve Slezsku vykonal jako předseda Ústřední hospodářské společnosti (od r. 1909), zakladatel Jednoty hospodářských společenstev (1901), Centrálního hospodářského skladiště pro Slezsko a Moravu v Opavě (1902), prezident správní rady Moravské agrární banky. Stál v čele Slezské průmyslové společnosti, Zemědělské jednoty Republiky československé, správní rady Minervy, továrny na šicí stroje, Jednoty živnostníků, zakládal zemědělské a hospodářské školy v Klimkovicích, Kateřinkách, Kravařích a Opavě, družstevní mlékárny v Opavě, Jakartovicích a Ostravě, lihovary v Milostovicích a Novém Dvoře, Slezskou obchodní zádruhu v Opavě, drožďárnu v Třebovicích, řadu ovocnářských školek, pastvin mladého dobytka. Organizoval akce zcelování půdy v Milostovicích, Zlatníkách, Hlavnicích, Kylešovicích, Oticích. Podílel se na založení zemědělského muzea v Opavě, založil a redigoval časopis Zemědělské a družstevní rozhledy (1906). Byl členem Vyživovací rady ve Vídni za 1. svět. války, byl zvolen předsedou agrární strany ve Slezsku (1911), prezidentem Slezské zemědělské rady v Opavě a Bratislavě (1920), byl členem zkušebních komisí Vysoké školy zemědělské v Brně, Českého učení pro vědy politické v Praze, zpravodajem Státního úřadu statistického v Praze.
Oženil se 7. 5. 1901 ve Stěbořicích s Anežkou Hulvovou, dědičkou usedlosti č. p. 1 v Milostovicích, kterou později vyměnili za zbytkový statek Štítinu. Měl 4 děti, nichž dvě dcery, podobně jako on podlehly zákeřné chorobě TBC.
